Po stopách Josefa Mánesa – plenér v Čechách pod Kosířem

Skica, Kresba venku, Zachycení okamžiku… přesně tak – „en plein air“, jak už jazyk francouzský napovídá, jedná se o výtvarnou tvorbu v exteriéru. Podobně jak umělec Josef Mánes v 19. století, tak jsme se i my vydali po jeho stopách v areálu nedalekého zámeckého parku a objevovali skryté i viditelné krásy romantizující krajinářské architektury a empírového zámku. Plenéru se účastnili studenti třetího ročníku, kdy studenti oboru fotografie měli aktivity mírně přizpůsobeny.

Ve středu dopoledne jsme se ubytovali v pensionu Mánes a po kratší procházce jsme se pustili do první větší kresby perspektivy zámku na formát A2. To je právě výhoda plenéru – pracovat s větším měřítkem v exteriéru. To si ve školním ateliéru nemáte šanci vyzkoušet. Pro mnohé studenty to znamenalo vyjet se zajetých kolejí a přizpůsobit svůj styl kresby práci v exteriéru především ve schopnostech se odprostit od nepodstatných detailů a zaměřit se na skicu více komplexně. To vše za krátký čas.

Po tomto úvodním rozkreslení jsme se rozdělili na čtyři paralelní skupinky po zhruba 9 až 11 lidech, respektujíc rozdíly v oborovém zaměření. Skicovali jsme další významné prvky jako Mánesův pavilon, Oranžerii a Věž. Klidnější místo na kresbu než zámeckou zahradu bychom nenašli. Mnohým žákům se výborně podařilo zachytit místní Genius Loci. Ano, to je další z významných aspektů plenérové kresby – schopnost zaznamenat specifický duch místa.

Večer byl poté spíše odpočinkový a plánovací. Některým studentům se podařilo prodat svá díla místnímu vesnickému publiku. I to ukazuje jakou má plenérová kresba moc právě v její autentičnosti. Větší úspěch měly ty kresby, které byly načrtnuté rychle s nadhledem, sebevědomím, s uměleckou zkratkou a určitou nadsázkou. Zase platí, že určitá bezprostřednost ve výtvarném projevu je zde výhodou.

V již předem vytvořených skupinách jsme se pak ve čtvrtek zaměřili na motivy menšího měřítka. Obohatila to i barva, avšak pořád v rámci suchých barevných nástrojů jako prašný pastel. Při této aktivitě vznikly práce zaměřený na architektonický detail a figurální tvorbu v reálném prostoru. Jednotlivé skupinky si procházeli areál a hledali zajímavé detaily, zdobné prvky fasád či menší výtvarná díla v prostoru. Byla to trošku jiná poloha plenérové kresby.

 Zámecký park je úžasné místo plné zajímavostí a rafinovanosti krajinářské architektury. Především budova zámku pro nás byla místem setkávání na místním čtvercovém nádvoří. Vzniklo i pár zajímavých kreseb zachycující vnitřní prvky interiéru jako hlavice sloupu nebo zdobný litinový odlitek se zvířecími motivy. Čtvrteční večer se poté nesl ve znamení zábavy, na ohništi jsme opékali špekáčky a vedli debaty na témata jako význam a filosofie umění či role řemesla v současném umění.

V pátek jsme získané dovednosti zúročili při tvorbě perspektivy avšak namalované akvarelem a kombinací mokrých a suchých technik. I u plenérové kresby platí, že až se vám daří, tak vše končí. Ve zbytku času jsme se vrhli na adjustaci a roztřídění prací. Ty pak projdou dalším procesem a vystavením ve školních prostorách.

Na konci plenéru byl poznat výrazný pokrok v kresebném projevu studentů. Ostatně umět zachytit širší celky až po detaily v exteriéru jsou důležitou kompetencí ve světě výtvarné tvorby. A nezáleží, zda jste designér, volnočasový tvůrce nebo akademický výtvarník – pro všechny tyto profese je schopnost autenticky zachytit realitu pomocí skic a kreseb přímo esenciální. Věříme, že se i zde studentům plenér líbil a došlo tak k výraznému pokroku v jejich tvorbě. Na závěr bychom tímto chtěli poděkovat celému personálu Pensionu Mánes za možnost organizovat plenér a za přátelskou atmosféru.