Kunsthalle Praha: Co jsme měli říct a neřekli. Ester Geislerová
Dnes jsme byli v Kunsthalle Praha na výstavě Co jsme měli říct a neřekli. Ester Geislerová v ní jako vizuální umělkyně rozvíjí svůj dlouholetý zájem o romantické a intimní vztahy. V deseti krátkých filmech zkoumá možnosti a limity mezilidské komunikace. Kombinace terapie, humoru, herecké obratnosti a překvapení nabídne osobitý zážitek pro všechny, kteří hledají významy ve vlastních vztazích.
„Zajímá mě moment, kdy a jak si přestanou dva lidé rozumět. Co se stane s našimi sociálními dovednostmi, když je komunikace moc bolestivá? Proč slova toho druhého zní jako z jiné planety i přesto, že mluvíme stejným jazykem?“ uvádí výstavu Ester Geislerová, jejíž umělecké působení se dělí mezi herectví a výtvarné umění.
Pro svou nejnovější a dosud nejrozsáhlejší videoinstalaci oslovila blízké s performativním úkolem – přečíst dopis na kameru. Účinkující většinou netušili, že monology vztahující se k romantickému soužití pro ně napsali jejich partneři či partnerky. Jejich polovičky totiž dostaly zadání sepsat své neartikulované pocity. Něco, přes co se jim dlouhodobě nedaří přenést. Ke katarzi pak v některých z deseti filmů dochází, když se interpret či interpretka dozví, kdo jejich monolog napsal. „Co jsme si měli říct a neřekli… Nebo nemohli, či nechtěli, nebyli jsme připravení, měli jsme strach,“ komentuje terapeut Jan Vojtko.
Herečky a herci se navíc spolupodíleli na svých kostýmech, maskách, scénách i rekvizitách. Většina z nich měla možnost si vybrat takovou postavu, jakou si vždy chtěli zahrát a o jaké snili. Mezi účinkujícími najdeme Tomáše (Tominu) Jeřábka, Miu Rosu Kadlecovou, Martin Hronského Krupu, Elizavetu Maximovou, Matyáše Řezníčka, Luďka Sobotu, Jana Vojtka nebo Viktora Zavadila.
Bonusem pro nás bylo osobní setkání s Ester Geislerovou.
Nakonec jsme se se studenty shodli – každého z nás zaujalo něco jiného, každý si vybral z výstavy to, s čím korespondovala jeho životní zkušenost.
Helena Mrázová, učitelka
